ÌÇÐÄVlog

Přejít na hlavní obsah
Fakulty

Zakotvení přístupnosti v právních normách

Přístupnost vysokoškolského studia je komplexní problém, který je nezbytné řešit vÌýněkolika paralelních rovinách ve vztahu kÌýjednotlivým oblastem přístupnosti. Základním, společensky preferovaným a legislativně zakotveným paradigmatem je však právo osob se specifickými potřebami na rovný přístup ke vzdělávání. To je zakotveno již veÌýVšeobecné deklaraci lidských právÌývydané OSN vÌýroce 1948, kde se vÌýčlánku 26, odst. (1) uvádí, žeÌý„každý má právo na vzdělání“, přičemžÌý„vyšší vzděláníÌý(pozn.: včetně VŠ)Ìýmá být stejně přístupné všem podle schopností“.

Obdobně se kÌýprávu na rovný přístup ke vzdělávání staví i Evropská unie ve svéÌýListině základních právÌý(2016/C 202/02), kde se vÌýčlánku 14 (Právo na vzdělání), odst. 1 uvádí, žeÌý„každý má právo na vzdělání a přístup k odbornému a dalšímu vzdělávání“. VÌýrozporu sÌýtím pak nemůže být aniÌýListina základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky (Usnesení č. 2/1993ÌýSb.), vÌýníž je vÌýčlánku 33, odst. 1 konstatováno, žeÌý„každý má právo na vzdělání“.

Konkretizace právního zajištění přístupnosti se jednotlivým skupinám osob se zdravotním postižením či onemocněním dostávalo vÌýmezinárodním právu postupně, a nutno podotknout nesystémově, od počátku šedesátých až do devadesátých let dvacátého století. Vzhledem kÌýtomu, že tyto dokumenty vznikaly ad hoc pod záštitou různých mezinárodních organizací, sÌýodlišnou právní silou, strukturou a akcentací politik, byl jejich reálný dopad značně omezen. Významnou změnu vÌýtomto směru přinesla ažÌýÚmluva OSN o právech osob se zdravotním postiženímÌý(dále jen „úmluva“), kterou přijalo Valné shromáždění OSN 13. prosince 2006 a která vÌýČeské republice vstoupila vÌýplatnost po ratifikačním procesu 28. října 2009. Osobami se zdravotním postižením se přitom rozumí „osoby mající dlouhodobé fyzické, duševní, mentální nebo smyslové postižení, které v interakci s různými překážkami může bránit jejímu plnému a účinnému zapojení do společnosti na rovnoprávném základě sÌýostatními“.

VÌýoblasti vzdělávání ukládá úmluva vÌýčlánku 24 signatářským státům uznávatÌý„právo osob se zdravotním postižením na vzdělání“Ìýa realizovat toto právoÌý„bez diskriminace a na základě rovných příležitostí“Ìýprostřednictvím zajištěníÌý„začleňujícího vzdělávacího systému“ÌýaÌý„poskytování přiměřené úpravy podle individuálních potřeb“ÌýaÌý„nezbytné podpory umožňující jejich účinné vzdělávání“.Ìý„Účinná opatření individualizované podpory“Ìýpřitom mají býtÌý„realizována vÌýprostředí, které vÌýsouladu sÌýcílem plného začlenění maximalizuje vzdělávací pokroky a sociální rozvoj“. Konkrétně vÌýoblasti vysokoškolského vzdělávání dále musí dále jednotlivé státy zajistit, abyÌý„osoby se zdravotním postižením měly možnost přístupu kÌýobecnému terciálnímu vzdělávání, odborné přípravě na výkon povolání, vzdělávání dospělých a celoživotnímu vzdělávání bez diskriminace a na rovnoprávném základě sÌýostatními“. Za tímto účelem jim musí býtÌý„poskytována přiměřená úprava“.

SÌýpřístupností vzdělávání neoddělitelně souvisí i zajištění přístupuÌý„k hmotným životním podmínkám, dopravě, informacím a komunikaci, včetně informačních a komunikačních technologií a systémů, a kÌýdalším zařízením a službám dostupným nebo poskytovaným veřejnosti“, kterému je věnován ČlánekÌý9 úmluvy. VÌýněm je explicitně uvedeno, že je nezbytné odstraňovat bariéry u budov škol a při poskytování informačních, komunikačních a dalších služeb.

VÌýsouladu sÌýČlánkem 33 úmluvy se Česká republika zavázala zříditÌý„nezávislý mechanismus na podporu, ochranu a monitorování provádění úmluvy“. Tímto orgánem je podle § 1, odst. (7)Ìýzákona č. 349/1999 Sb.Ìýveřejný ochránce práv (tzv. ombudsman). TenÌý„sleduje naplňování“Ìýúmluvy aÌý„monitoruje práva osob se zdravotním postižením“.

VÌýnávaznosti na úmluvu vydala 15. 11. 2010 Evropská komiseÌýEvropskou strategii pro pomoc osobám se zdravotním postižením 2010–2020: Obnovený závazek pro bezbariérovou EvropuÌý(KOM/2010/0636). VÌýjejí preambuli je připomenut článek 26ÌýListiny základních práv Evropské unie, kde je ustanoveno, žeÌý„Unie uznává a respektuje právo osob se zdravotním postižením na opatření, jejichž cílem je zajistit jejich nezávislost, sociální a profesní začlenění a jejich účast na životě společnosti“, a dále článek 21, který „zakazuje jakoukoli diskriminaci na základě zdravotního postižení“. Evropská komise se proto touto strategií zavazuje, žeÌý„bude spolu s členskými státy pracovat na odstranění překážek pro dosažení bezbariérové Evropy“, přičemž jejím hlavním cílemÌý„je posílit postavení osob se zdravotním postižením tak, aby mohly zcela využívat svých práv a mít úplný prospěch ze zapojení do společnosti a evropské ekonomiky“. KÌýtomu, jak již bylo výše uvedeno, Evropská komiseÌý„určila osm hlavních oblastí, kde je třeba podniknout kroky: přístupnost, zapojení do společnosti, rovnost, zaměstnanost, vzdělávání a odborná příprava, sociální ochrana, zdraví a vnější činnost“. KÌýprioritním cílům vÌýoblasti vzdělávání na vysokých školách přitom patří mimo jiné např. „zajišťovat vhodně načasovanou podporu pro inkluzivní vzdělávání a individuální přístup v učení a rovněž časnou identifikaci zvláštních potřeb, poskytovat adekvátní odbornou přípravu a podporu odborníkům, kteří pracují ve všech stupních vzdělávání“.

Práva uznaná ve výše zmíněných mezinárodních právních aktech realizuje Česká republika mimo jiné prostřednictvím legislativních opatření, tedy přijetím, změnou nebo zrušením zákonů a jiných právních norem. Vysokých škol se týkají zejména:

  • zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a oÌýzměně některých zákonů (antidiskriminační zákon), který vymezuje právo osob se zdravotním postižením na rovné zacházení a zakazuje přímou i nepřímou diskriminaci vÌýpřístupu ke vzdělávání a při jeho poskytování, a to i vÌýpodoběÌý„odmítnutí nebo opomenutí přijmout přiměřená opatření ke zpřístupnění“,
  • zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), který ukládá veřejným vysokým školám za povinnostÌý„činit všechna dostupná opatření pro vyrovnávání příležitostí studovat na vysoké škole“Ìýa zveřejňovat informace o dostupnosti studijních programů pro osoby se zdravotním postižením,
  • zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), který definuje obecné požadavky na výstavbu, mezi něž patří „obecné technické požadavky zabezpečující bezbariérové užívání staveb, stanovené prováděcími právními předpisy“; obecné požadavky na výstavbu se musí dodržet vÌýpřípadě nové stavby i změny dokončení stavby, tj. nástavby, přístavby či stavební úpravy.
  • zákon č. 155/1998 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, který uvedeným osobám zaručuje právo na vzdělávání sÌývyužitím komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob,
  • zákon č. 99/2019 Sb., o přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací, podle něhož jsou vysoké školy povinným subjektem, který musí zajistit,Ìý"aby jím spravované internetové stránky a mobilní aplikace byly přístupné",Ìý"a to tím, že je učiní vnímatelnými, ovladatelnými, srozumitelnými a stabilními", jde-li o obsah, který jeÌý"škola povinna zveřejňovat na svých internetových stránkách",
  • vyhláška č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb, která je prováděcím předpisem stavebního zákona a specifikuje požadavky, které musí splňovat budovy vysokých škol nejen jakožto stavby občanského vybavení sloužící pro vzdělávání, ale také jako stavby „pro výkon práce celkově 25 a více osob“.
  • nařízení vlády č. 274/2016 Sb., o standardech pro akreditace ve vysokém školství, které stanoví podmínky pro studium studentů se specifickými potřebami, jež musí splňovat vysoká škola, aby mohla získat institucionální akreditaci či akreditaci studijního programu,
  • Pravidla pro poskytování příspěvku a dotací veřejným vysokým školám Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy č. j.: MSMT-2019/2019-2, Příloha č. 3 – Metodický pokyn kÌýfinancování zvýšených nákladů na studium studentů se specifickými potřebami, vÌýníž je vymezena cílová skupina studentů se specifickými potřebami, je uvedeno minimální technické a technologické zázemí a jsou definovány standardy servisních a organizačních opatření.

³§³ó°ù²ԳܳÙí
Zákon o vysokých školách ukládá univerzitám povinnost „činit všechna dostupná opatření pro vyrovnávání příležitostí studovat na vysoké škole“, přičemž povahu, rozsah a míru těchto opatření dále nespecifikuje. Z této dikce je zřejmé, že zákonodárce nepočítá pouze s realizací opatření, která vyplývají z dalších právních norem, ale zavazuje vysoké školy činit opatření, která jsou dostupná, tedy jsou běžnou praxí (v případě služeb) nebo jsou běžně dostupná na trhu (v případě výrobků). Toto pojetí práva koresponduje s mezinárodními právními akty, které předpokládají inkluzivní úpravu prostředí v duchu konceptu Design for All, „ledaže by takové opatření představovalo nepřiměřené zatížení“, jak je specifikuje antidiskriminační zákon. Vyrovnávání příležitostí studovat na vysoké škole tak v souladu s Evropskou strategií pro pomoc osobám se zdravotním postižením 2010–2020 a úmluvou mimo jiné zahrnuje právo na svobodný pohyb (osobní mobilita), právo na přiměřenou úpravu vzdělávání podle individuálních potřeb či právo na účast na výuce.

Přihlaste si
odběr newsletteru

Zůstaňme v kontaktu na
sociálních sítích

Branišovská 1645/31a, 370 05 České Budějovice Tel.+420 389 032 191 | Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Branišovská 1645/31a, 370 05
České Budějovice
Tel.+420 389 032 191 Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

© Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Cookies